Norsko – Horská silnice Tindevegen

Tindevegen je horská silnice ležící mezi městem Øvre Årdal a turistickou chatou Turtagrø. Leží ve výšce 900 – 1300 m.n.m., měří něco přes 25 km a cestou vás čeká několik úchvatných pohledů. A pokud nebudete mít ošklivé počasí jako my, tak možná ještě víc.

Na téhle silnici jsme zažili takový dobrovolně nedobrovolný norský adrenalin. Den předem nám totiž začalo sněžit a tak jsme se na několika místech podívali hned do dvou ročních období. Do podzimu i do zimy. Kde bude a nebude sníh nešlo vůbec vytušit, tak jsme jeli trasou, která se nám v atlasu nejvíc líbila, a doufali, že to prostě půjde. Předchozí den jsme totiž měli v plánu to samé a ono to nešlo.

Vystoupali jsme všechny prudké serpentiny z Øvre Årdal, přičemž jsem několikrát řekla, že tudy teda zpátky nejedu (protože bych taky mohla vypadnout z okýnka). A nahoře na nás čekala… krásná značka zákazu vjezdu. 😀

Vybrat jsme si mohli mezi 120 km objížďkou a cestou zpátky nebo chvílí adrenalinu. Zpátky se nám nechtělo ani za nic, vjet za zákaz vjezdu taky ne, ale i když jsme si s Michalem nebyli jistí vlastně ani jeden, pořádně jsme se rozhlédli jestli norská policie nečeká někde za bukem a riskli to.

Kdo někdy slyšel o výši norských pokut určitě chápe ten stres. I když z vlastní blbosti. Za pár kilometrů nás ale pobavila norská nátura, kdy jsme narazili na závoru s pokladnou. Tady oficiálně začínal placený úsek horské silnice. Z celého norského road tripu nás neustále bavil fakt, že Norové jsou prostě schopni vybrat peníze vždycky, za všechno a v každé situaci. A tady to nebylo jinak. Sice se sem oficiálně už ani nesmělo, ale když si zaplatíš, tak klidně jeď. 😀

A tak jsme jeli. Kochali jsme se zasněženou krajinou, horami, které se vždycky vynořily zpoza mraků, aby se v zápětí hned zase schovaly, a jezírky, ve kterých se zrcadlově odrážela okolní krajina. Dojem rušily snad jen dráty vysokého napětí, kterých tu bylo až moc. Nebyly tam ani žádné chaty, jen jedna silnice, spousta výhledů a kupa sněhu.

Úplně nahoře jsme dokonce i pochopili, proč nám tu silnici zavřeli kvůli troše sněhu. Sníh pod koly nepříjemně prokluzoval, chvíli jsme byli rádi, že jedeme aspoň na jedničku, ale zvládnout to šlo. A bez řetězů! 🙂

Na druhé straně silnice vás pak přivítá několik chat. Pohled k nezaplacení, kdy bychom nejraději okamžitě u jedné z těch chat zaparkovali, uvnitř si udělali horkou polévku, roztopili krb a čekali na polární záři.

Chata nebyla a my se tak dostali až na konec cesty, kde ji kříží silnice 55, o které se říká, že je jedna z nejkrásnějších v celém Norsku. Ale o té zase jindy…

Silnice není otevřená celý rok. Zavírá se většinou v průběhu října nebo listopadu, případně když napadne nečekané množství sněhu jako v našem případě. Otevírá se pak většinou na začátku května.

Silnice má i facebookové stránky s poměrně aktuálními informacemi o tom, jak to tam právě vypadá nebo zda je silnice otevřená či zavřená.

Oficiální stránky silnice jsou pak http://tindevegen.no/en/.

Poplatek za vjezd na vysokohorskou silnici činí 80 NOK, což je asi 240 kč.

Více fotek z Norska najdete tady.

Navštíveno 1.10.2016

Napsat komentář