Větší ráj než Transfagaraš? Transalpina!

  Asi každý kdo se vydá poznávat Rumunsko, zná Transfagarašskou magistrálu.  Její „sestra“ Transalpina už ale tolik známá není. Nám to nedalo a museli jsme zkusit obě!
Transalpina pro nás byla největším překvapením celého Rumunska. Na jednu stranu to bylo místo, kde se nám líbilo vlastně úplně nejvíc, ale na druhou nemile šokovala.
 

 Už dopoledne nás v rumunském „Obi“ potěšila postarší milá paní za pokladnou (která si s námi při každé návštěvě s bravurní angličtinou nadšeně povídala) tím, že nás na Transalpinu lákala. Na Transfagaraš prý sice jezdí všichni, ale my se musíme jet podívat i na Transalpinu, protože jsou to obrovský a krásný hory. A když už to říkala i paní za pokladnou… kdo by nejel?

Transalpina je dlouhá přibližně 140 km a protože jsme vyrazili až po poledni, měli jsme počátečních několik kilometrů naspěch. Naštěstí to taková tragédie nebyla, protože prvních 50 km směrem z Petresti je to běžná silnice jen je kolem hezká příroda. Na zkrácení chvíle ale vyhlížejte vodopády. Je jich tu totiž spousta. Malých i větších, schovaných i hned na ráně… a některé určitě stojí za fotku.
 
 
Až u jezera Lacul Oasa to začíná být zajímavější. Sem tam skončí zničehonic asfalt (což ale člověka v Rumunsku nemůže absolutně zaskočit), ale odměnou je úžasný pohled na jezero. Cestou míjíme skály a za chvíli jsme zase obklopeni záplavou jehličnatých lesů všude kolem.
 
 
My na silnici, i přes to že byla letní sezóna, nepotkali skoro nikoho, proto nás zaskočilo jen tak si jet  po silnici a najednou mezi ničím narazit na pojízdnou výkupnu hub. Ta v Rumunsku spočívá v x dodávkách zapíchnutých na silnici a stovkách dřevěných bedýnek položených na silnici a plných hub. Jak už jsme zjistili dřív, houby tu frčí a máme pocit, že od července do října je to tu jednoznačně zábava číslo 1.
 
 
Čím dál po Transalpině jedeme, tím ubývá lesů a přibývá stoupání. S každými metry máme hezčí a hezčí výhled a před námi se rozprostírají travnaté vrcholky hor. Asfalt je tu perfektní a jet po něm je vyloženě radost. I tak každou chvíli ale stejně zastavujeme, protože si musím vyfotit „zrovna tenhle výhled, protože za těch deset metrů už bude přeci úplně jinej“.
 
 
Stavíme tak sami na opuštěném placu ze štěrku a kocháme se. Na Rumunsku je fascinující, že teoreticky můžete jet, kam se vám zachce. Nikde není zákaz vjezdu a všude to vypadá, že to jde. Nějak to člověka utvrzuje v pocitu, že by mohl jezdit do nekonečna po těch svazích a stejně by je neprojel všechny. I přes to, že tu jsme ve 2000m nám to ani nepřijde. Vrcholky hor jsou úplně jiné, než na jaké jsme zvyklí třeba z Alp. Jakoby to ani nebyly ty pravé obrovské hory a přece jsou. Jen je to tu zelenější, přístupnější… prostě dechberoucí. Díky tomu nám trvá pěkně dlouho, než se toho pohledu nabažíme. Obzvlášť když koukáme směrem k osamělému jezírku pod námi a vedle něj na pasoucí se ovce. Rumunský pohled k nezaplacení.
 

 Samozřejmě, ani tady to není bez chyb. Respektive mohlo by být, kdyby lidi byli slušnější. Tyhle scenérie totiž kazí desítky odpadků poházených jen tak všude kolem. My nad tím jen kroutíme hlavou, protože nikdy nepochopíme proč je takový problém si to zase odvézt. Tím spíš pro pikniky milující Rumuny. Co jsme koukali, tak je tenhle nešvar v Rumunsku dost populární. Rozbalit a zahodit. No… snad je to trkne.

O kousek výš nás čeká veliké parkoviště a několik stánků. Dají se tu koupit sirupy, sýry, ale i magnetky na ledničku. My nekoupili nic, ale zato jsme pro pobavení místních pobíhali po vrcholku s GPS a hledali, kde budeme nejvýš. Zapíchli jsme to na 2147m.
 
Na ten výhled asi nikdy nezapomeneme. Studený vítr, nikde nikdo, výhled na to jak se protější hora halí do mraků a klid. Pokud se sem vydáte, určitě se pořád jen nežeňte a i za cenu toho, že něco nestihnete, si nějakou svojí chvilku pohody taky užijte. Stojí to za to a patří to do těch vzpomínek, které vám nikdo nevezme.
 
 
Sedlo Pasul Urdele kam dál pokračujeme je ohromující. Klikatá silnice s neuvěřitelnými výhledy jakoby nikde nekončila. Sedlo dosahuje výšky až 2228m a prý ho mají v oblibě cyklisté. Upřímně… mít sebou kolo, tak mě z té představy klepne už dole, takže klobouk dolů přede všemi, kteří tohle absolvují na kole.
 
 
Přejeli jsme kopec a tam nás čekal ten šok. Šok v podobně satelitního městečka, které jako z ničeho vyrostlo na druhé straně. Silnice byla obklopená hotely (mnohdy ještě s lešením, ale už otevřenými), novou lanovkou a domy postavenými ve stylu čím víc pater, tím lépe. Rumuni se nebáli a vrhli se do toho očividně po hlavě. Hotely jsou postavené páté přes deváté, takže se dá vidět horská chata a za ní několikapatrový hotel s parkovištěm. Takhle smutný pohled jsme po téhle nádherné přírodě nečekali a nepřejeme si to vidět za dalších pár let.
 
 
Z Transalpiny jsme odjížděli rozčarovaní. Se vzpomínkami báječnými a zároveň smutkem. Určitě stojí za to se sem podívat, ale pokud to chcete udělat, udělejte to co nejdřív. Hory tam sice zůstanou, ale ta čistá surovost rumunské přírody už tam za pár let být nemusí.
 

Klikněte zde pro více fotek na našem facebooku.

 

 

 

 

2 komentáře: „Větší ráj než Transfagaraš? Transalpina!

  1. Do Rumunska bych taky jednou chtěla… 🙂 Ale je to celkem na konci mého must-visit listu, takže kdo ví, kdy se tam dostanu.. 🙂

  2. Paráda! Sice sem se těšila na článek o Top Gearovský silnici, ale odpouštím ti to 😀 (to je předpokládám ta druhá Tranbláblá? ) Jinak článek opět láká uplně k návštěvě, a fotky jsou luxusní – ta hromada bílých teček jsou ovce??? 😀 To je super 😀 A mimochodem, na tý fotce ti to strašně sluší!!!!

Napsat komentář